V koupelne se dabel po zdi prohani,
kdyz ruka rozechvela, ziletku rozpuli.
Jak perly na zemi vypadaj prasky rozsypany
a kruhy pod vocima reknou, ze uz je po vuli.

Je cas odejit!

Marny bylo jeho premlouvani aÃ?Â¥ jeste chvili pockas,
spirala skoncila bylo toho dost.
Vypadas komicky, jak figurka z Moliera,
jen tady chybi sranda a chybi radost.

Je cas odejit!

A slzy rozmazavej dopis na rozloucenou,
az ho otec bude cist, tak uz te nezbije.
Kamosi to nezapijou, protoze zadny nemas,
aÃ?Â¥ jdou vsichni do haje, umirat tezky je.

Je cas odejit!

Vzdycky jsi chtel bejt rytirem, jak jejich jizda zelezna,
tvrda je realita, troska zbyla z toho snu.
A tak se klizej voci, k predlouhymu spanku,
co jak tecka zakonci radu dlouhejch dnu.

Je cas odejit!

Tak zkus bejt aspon jednou rytirem, a rez se v bitve prohrany,
zkus znova vykrocit, sil mas jeste dost.
Neboj ! Bude hur, tak si setri bolest,
pro smrt si hosiku nevyrost.