Dlouho cekal na ten den, chlapecek z periferie,
co s kamosema na ulici travil svoje volny chvile.

Postavaly na chodniku ve vecernich hodinach,
kdyz blizila se jina horda nikdo nemel zadnej strach.

Slovo dalo slovo, padla prvni rana,
bitva jako v kine, co konci neprohrana.
Pak se rychle vrhly na bandu nepozvanou,
aby vsichni ukazali, ze nestojej stranou.

Chtel ukazat co je v nem, chlapecek z periferie,
aby vo nem rekli, ze ma ranu jak kdyz kopne bejk.

Chyt prvniho, co stal v ceste, ranama ho zasypal.
Kdyz potom ten druhej padnul, tak zbesile kopal dal.
Pak uz nikdo nepremyslel, kdo je vlastne v pravu,
a tak trubka ocelova rozbila mu hlavu.
Zvolna padal na zem pritom zivot z tela unikal
a uz bylo pozde ptat se jestlipak ten sok zato stal.

Pak chtel kazdej vratit cas, ale pozde bylo,
slzy v ocich a po zadech behal mraz.

Dlouho cekal na ten den ,chlapecek z periferie.