Noc byla krásná, chodník lesklý,
ulice po dešti vydechla páru.
Myšlenka jasná. Dlaně si tleskly !
Kus plotu do kleští ku slávy zmaru.

Tři vrazi ve tmě šli dál v cestě jim kdosi stál.
Zachovali však klid, stačilo vystřelit.
Na noční košilce hned vykvetl rudý květ.
Ten pohled nesnesu. Padala bez hlesu.

Kousíček za plotem smrt rve se s životem,
leží tam postava v trávě.
Kéž by se zázrak stal a bůh se smiloval
nad kytkou uvadlou právě.

Tři vrazi ve tmě šli dál a život vyprchal.
Tak už to dneska je, na cit se nehraje !

Rána tě budí, kdo to tam střílí ?
Kdepak máš dceru, snad nešla ven.
Podlaha studí , siréna kvílí,
kéž teď by bylo včera ! Kéž by to byl sen !

Tak teď už konečně víš, že za štěstí zaplatíš.
Neměls mít víc než ty tři chlapi prokletý,
co ukuli v hospodě plán, jak máš být vychován.
Za to že líp ses měl a kdekdo ti záviděl.

Pistoli v šupleti máš, dlouho jí schováváš.
Pečlivě v hadříku – má to svou logiku !

Sám proti proudu , vrhneš se záhy,
slzavou stezkou až na samý kraj.
Kráčíš k soudu, zatížit váhy,
pro dcerku hezkou jdeš vystřílet ráj.