Chodnikem vajglama posetym kracej dva pary pevnejch bot.
Kalhoty dole zkraceny, v hlave veci, ktery bych neuhod.
Nekam jdou, tyhle dve figury a slunce zapada.
Dve stejny znameni na zadech a me tak napada, ze:

Jsou jako dva prizraky, co vodnekud sem zabloudili,
pocit jistoty ve mne sili.
Jsou jako dva prizraky, co vodnekud sem zabloudili,
pocit jistoty ve mne sili.

Harleyu, Harleyu Davidci na ne cekaj opodal.
A divnou melodii, ktera z dalky znela jako bych dlouho znal.
Zapalil jsem si cigaro a cekal, co bude dal.
Jeden z nich se na me zasklebil, treba se smal.

Jsou jako dva prizraky, co vodnekud sem zabloudili,
pocit jistoty ve mne sili.
Jsou jako dva prizraky, co vodnekud sem zabloudili,
pocit jistoty ve mne sili.

Pak odjeli, dal nez my dokazem, svet kolem mne ztich.
Hlava se zatocila a den delsi se zdal, to asi bylo z nich.
S pocitem naplneni jsem se otocil a chtelo se mi zit
stejne jako ty dva, co prisli napovedet, ze neni spatny snit.

Ty dva divny prizraky, co vodnekud sem zabloudili
novou nadeji ve mne zapalili!